Projekt okrasné zahrady ve francouzském stylu byl svěřen zahradnímu architektovi Antonu Zinnerovi, který byl rovněž činný pro hraběte Questenberga v Jaroměřicích nad Rokytnou, Ditrichštejny v Mikulově,  pro Evžena Savojského v Belvederu a na zámku Hof a dalších.       

Francouzská barokní zahrada představuje rozlehlou architektonickou kompozici, která tvoří jeden celek s okolní záměrně upravovanou krajinou.Je založena na dokonalé symetrii a budována s geometrickou přesností. Budova zámku i zahrada je rozdělena na dvě symetrické části. Hlavní osa vychází ze stavby zámku a perspektivně pokračuje do krajiny. Koncem 18. století byla osázena lípami. Vedlejší osy vedoucí do Milotic a Kyjova jsou lemovány kaštany koňskými. Aleje dotvářejí v rovinaté zemědělské krajině vznosný rámec barokního šlechtického sídla. Most navazující na lipovou alej je vyzdoben sochami se zvířecími i lidskými motivy doplněnými dekorativními vázami. Jejich autorem je Jakub Kryštof Schletterer. Most nás uvede na půlkruhové čestné nádvoří. Po bocích je dvůr dotvářen objekty konírny a jízdárny. Zatímco severní strana zámku byla otevřena do hospodářského dvora, jižní strana se obracela do ovocné zahrady.                                                                                                

Hlavní osa prochází budovou zámku a na druhé straně samotnou ozdobnou zahradou. Vyznívá dvěma dominantami – uprostřed centrálním okrasným záhonem a v závěru osového pohledu umělou vyhlídkou s drobnou stavbou, pravděpodobně kovanou klecí pro zpěvné ptactvo.                      

Do vlastní ozdobné zahrady se vcházelo  ze zámeckého nádvoří přes sala terrenu nebo ze slavnostního sálu (piano nobile) v patře dvojramenným schodištěm, ústícím k osovému bazénu uprostřed malého parteru na terase. Zahradní terasa je lemována po délce balustrádou a ukončena po obou stranách oranžériemi, které zrcadlově navazují na objekty konírny a jízdárny. Na samotný parter se sestupovalo novým širokým schodištěm, které prorazilo a zformovalo zeď původního renesančního  opevnění. Po stranách pod balustrádou byly umísťovány  v kbelících citroníky z oranžérií, před kterými se rozprostíraly drobné pravidelné květinové záhony, pravděpodobně lemované střihaným zimostrázem (krušpánkem).                                                            

Hlavní parter byl vymezený tvarovaným  habrovým loubím. Vytvořil rozlehlý zahradní salón, který byl rozdělen na dvě symetrické části. Středem vede cesta, lemovaná květinovými záhony. Vzniklé travnaté plochy dotvářely bohaté kruhové květinové záhony, statní plocha byla osázena tvarovanými stromy. V hustém stinném loubí je ukryta pěšina s koberci stínomilných květin. V místě, kde se loubí protínají, vznikly atraktivní zelené rondely.                                           

Zadní část kolem umělé vyhlídky je protkána cestičkami a doplněna drobnými dřevěnými i zděnými stavbami. Celá kompozice byla uzavřena z jižní a severní strany alejemi kaštanů koňských.      

Přilehlé zámecké zahradnictví bylo rovněž řešeno pravidelným způsobem. Plocha byla rozdělena pomocí sítě cest na dvanáct čtverců a doplněna fontánou a okrasným záhonem. Indikační skica zahrady z roku 1827 lze shlédnout na stránkách Moravského zemského archivu.                                

Od poloviny 18. století je v Evropě velmi populární anglický styl zahrad. Pro francouzskou zahradu se mohl stát osudným. V první čtvrtině 19 st. byl pověřen Maxmilián Erras přetvořit barokní zahradu v uvolněném duchu anglického krajinářství. Návrh nebyl realizován, ale celá kompozice byla zjednodušena. Pravděpodobně po zrušení instituce poddanství (1848) byly  zrušeny náročné květinové záhony a tvarované stromy. Ponechán byl pouze centrální záhon. Jihovýchodní kout zahrady byl přebudován „anglikanizací“ v přírodní volný park.                                                            

Po změně majitelů v roce 1888 je zahradní kompozice dále zjednodušena a péče oni omezena nejspíše z důvodu nedostatku finančních prostředků. Hlavní osa byla lemována stromkovými růžemi a centrální záhon byl nahrazen fontánou.  Po válce v roce 1945 převzal péči o zámek stát.  Zahrada byla v té době využívána spíše hospodářsky. Záhony, tvarované loubí ani stromy nebyly udržovány. V roce 1962 byl ing. arch. Dušanem Riedlem vypracován projekt na obnovu zámecké zahrady v Miloticích, který brněnská památková péče v letech 1968–1970 realizovala. Na zámecké terase byl zřízen parter s rozáriem, na jižní straně vysazena jabloňová štěpnice (dnes s višněmi). Byla znovuobnovena střihaná loubí a tvarované lípy. Zahrada byla doplněna nízkými střihanými ploty.

Poslední velkou změnou prošla zámecká zahrada v roce 2009, kdy byl realizován projekt Obnova historických alejí a rondelů v barokní zahradě v Miloticích (Ing. Přemysl Krejčiřík, Ph.D., leden 2008). Přestárlí a havarijní jedinci jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum L.)  nebo také kaštanu koňského byli odstraněni a nahrazeni novou výsadbou stejného druhu. Z vzácných dřevin v parku můžeme jmenovat následující druhy: nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus), dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos), jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba L.) líska turecká (Colyrus colurna L.), lípa velkolistá (Tilia plathyphylos Scop.),tis červený (Taxus baccata L.), katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides).

Zahrada květů – představuje velkokvěté rostliny k řezu (růže, hortenzie, dřevité pivoňky…), tyto záhony jsou lemovány stříhaným krušpánkovým a levandulovým plůtkem. Celá zahrada je zarámována stříhaným habrovým plotem.

Ovocný sad –  obsahuje původní historické odrůdy jabloní, hrušní a třešní. V podrostu se šachovnicově střídají pravidelné plochy zátěžového trávníku s květnými loukami. Lemem třešní je vymezena květnatá louka s plochou určenou pro příležitostné akce.

-odrůdy jabloní -  coxova reneta, parména zlatá zimní, grávštýnské, grávštýnské červené, lebelovo, landsberská reneta, hvězdnatá reneta ontario, průsvitné letní, kožená reneta podzimní,

-odrůdy hrušní -  Boscova lahvice, Clappova máslovka, Charneuská, Madame Verté, Pastornice,

-odrůdy třešní -  burlat, napoleonova

zeleninová zahrada a a tvarované ovocné stěny – plocha zeleninového záhonu je rozdělena na čtyři záhony, v každém se pěstuje zelenina dle jejího zařazení v tratích. Rozdělení na tratě je podle hnojení chlévskou mrvou. Dělí se na tři tratě čtvrtý pozemek zůstával správně ladem. V současné době na něm pěstujeme bylinky.                                                                                                                         

Kolem zámecké zdi je výsadba krásně kvetoucích keřů a růží.

     Stejně jako za barokního období slouží zahrada k výzdobě zámeckých pokojů, ukazuje staré zahradnické postupy a zároveň vybízí  k procházkám v příjemném prostředí.

V roce 1721 podepsal hospodářský správce Dominik Jurkovský kontrakt se stavebním mistrem Františkem Benediktem Klíčníkem z Brna na vybudování dvou oranžérií, a to jako symetrických budov, které budou mít podobu „altánu“, jejich délka má činit 15 sáhů ( jeden vídeňský sáh = 1,869 m), a výška i šířka shodně 5 sáhů. Do budovy budou instalovány krby. V souladu s ochranou rostlin bude oranžérie rozdělena na vlastní prostor k uchování rostlin a předsíň. Práci provede Klíčník podle dodaného plánu (není uveden autor) a za zhotovenou práci obdrží z hraběcí pokladny 450 zlatých. Patrně již kolem roku 1723 je tato stavba dokončena a milotický pán Karel Antonín hrabě Serényi se obrací na přítele Aloise Harracha s prosbou, aby jeho syn, který pobýval v Itálii na kavalírské cestě, zakoupil ve Florencii 6 velkých cedrů (janovských) a neuvedený počet pomerančovníků. Za tyto dřeviny má obdržet doplatek 175 zlatých.        

Díky instrukcím hospodářského správce Dominika Jurkovského zahradníkovi Antonínu Ferdinandu Fialovi jsme informováni o běžném provozu oranžérií – nevolníci měli povinnost nejen pracovat na dominikálních pozemcích či v hospodářském dvoře, ale byli donuceni pomáhat při pracích v zámecké zahradě a při čištění vodních příkopů. Pod dohledem zahradníka vynášeli dřeviny v kbelících z oranžérie do zámeckého parku a na nádvoří a rovněž je museli v chladném období opět vracet na původní místo. Obě oranžérie byly důkladně opravovány v letech 1750–1763. Proběhla zde oprava vlastní stavby (oprava balustrů, portálů, trámových konstrukcí, obou krbů).                                                                                                                              

Vážné nebezpečí hrozilo oběma oranžériím v době držení rodinného majetku Františkem Ludvíkem Serényim z lomnické větve, který chtěl obě zmíněné oranžérie zbořit pro rozsáhlé náklady z jejich údržbou. Úředník moravského zemského tribunálu v roce 1776 Winkler odpověděl ve shodě s osvíceneckým pohledem na architekturu zamítavě z důvodu „egalitate, conformitate, distribuzione“, tj. použil argumentů soudobé architektonické teorie zachování jedinečné vyváženosti celého zámeckého areálu. Milotické oranžérie zůstaly zachovány, ale jejich funkce se postupem doby musela proměnit. V průběhu 19. století se změnily v klasické skleníky s trvale umístěnými rostlinami.

Jednotlivé osy alejí propojovaly bažantnici s francouzskou zahradou, nebo zámek s domem lesníka v bažantnici, ostatní vedly k významným stavbám nebo poutním místům a na vyhlídky často i několik kilometru vzdálené. Například na zámek Stražovice, kostel ve Vacenovicích, kostel v Miloticích, vyhlídku na Chřiby s Buchlovem.                                                                                                   

Bažantnice s oborou byla obehnána zámeckou zdí a sloužila k umělému chovu a lovu bažantů a ostatní zvěře.                                                                                                                                                         

Původně byla řídce osázená listnatými a později i jehličnatými dřevinami s četnými palouky. K jejímu úplnému zalesnění došlo koncem 19. a začátkem 20. století. Převážně  jasanem ztepilým Fraxinus excelsior. V druhé polovině 20.století byl v bažantnici chován Jelenec viržinský (běloocasý) – Odocoileus virginianus.                                                                                                               

V důsledku malé péče o tyto historické plochy došlo stejně jako na území většiny bažantnic v celé republice k jejich částečné nebo úplné devastaci. Na druhou stranu se v bažantnicích nerušeně vyvíjelo specifické a neporušené přírodní prostředí. Proto byla velká část bažantnic vyhlášena přírodními památkami, rezervacemi. Zámecká bažantnice je součástí Ptačí oblasti Bzenecká Doubrava – Strážnické Pomoraví. Předmětem ochrany je šest druhů ptáků čáp bílý, moták pochop,  lelek lesní, strakapoud jižní, strakapoud prostřední, skřivan lesní. Dále byli zjištěny tyto druhy Bukáček malý,čáp černý, včelojed lesní, luňák hnědý, luňák červený, rybák obecný, ledňáček říční, žluna šedá, datel černý, pěnice vlašská, lejsek bělokrký, ťuhýk obecný, ledňáček řícní, datel černý,

Z rostlin zde můžeme sledovat prvky lužního lesa v němž jsou ve stromovém a keřovém patře zastoupeny následující druhy:   Acer campestre – javor babyka Fraxinus angustifolia subsp. danubialis – jasan úzkolistý podunajský , F. excelsior – jasan ztepilý, Quercus robur – dub letní, Tilia cordata – lípa srdčitá,  Ulmus laevis – jilm vaz, Ulmus minor – jilm habrolistý. Prunus padus subsp. padus – střemcha obecná pravá , Cornus sanguinea - svída krvavá (svída obecná), Euonymus europaeus - brslen evropský, Sambucus nigra - bez černý,
Bylinné patro je velmi pestré jsou zde zastoupeny i chráněné rostliny. V bažantnici se nacházejí např: Iris pseudocorus Kosatec žlutý, Arum cilindraceum- Áron východní, Anemone nemorosa – sasanka hajní, Anemone ranunculoides – sasanka pryskyřníkovitá, Ficaria bulbifera – orsej jarní, Caltha palustris L. - blatouch bahenní

Z dalších druhů lze uvést: Aegopodium podagraria – bršlice kozí noha, Allium ursinum – česnek medvědí, Carex brizoides – ostřice třeslicovitá ,Corydalis cava – dymnivka dutá, Dactylis polygama – srha hajní, Geum urbanum – kuklík městský, Impatiens noli-tangere – netýkavka nedůtklivá, Rubus caesius – ostružiník ježiník, Stellaria nemorum – ptačinec hajní, Urtica dioica – kopřiva dvoudomá, Galium aparine – svízel přítula, Glechoma hederacea – popenec obecný, Pulmonaria officinalis s. lat. – plicník lékařský, Ranunculus repens – pryskyřník plazivý.